Popis kaple

Kaple je projekt naší s. Maristelli Sienickiej – architektky z Polska, která rovněž hlídala práce dělníků. Dne 7. 11. 1998 ji posvětil Mons. Jiří Mikulášek.

Naše kongregace je celá odevzdána Božskému Mistru přítomnému v eucharistii. Každý den přes 1,5 hod. adoruje sestra Nejsvětější svátost oltářní a není to jen její osobní modlitba; předkládá Bohu potřeby lidí, modlí se za církev a celý svět. Od začátku bylo naší prioritou to, aby kaple byla přístupná pro věřící, aby také oni mohli příjít a spolu s námi adorovat Krista. Každý, kdo byl u nás na adoraci, uviděl, že kromě vystavené Nejsvětější svátosti je vždy vystavena otevřená Bible. Náš zakladatel, bl. Jakub Alberione, od počátku zdůrazňoval tyto dvě přítomnosti Ježíše s námi: v eucharistii a v Božím Slově a učil nás je spolu uctívat, protože toho Ježíše, kterého adorujeme v Nejsvětější svátosti, poznáváme právě skrze slova Bible.

Na pravé straně se nachazí socha Panny Marie Královny apoštolů. Vidíme, že Maria drží Ježíše před sebou v gestu, jako by nám ho chtěla předat, a tímto postojem nesoustředí pozornost na sebe, ale na Něho. To činí každý pravý apoštol: přijímá Krista, aby Ho pak zanesl bližním. Maria je Královnou apoštolů, protože Ona se jako první otevřela působení Ducha Svatého v zvěstování a přijala Ježíše nikoli pro sebe, ale pro nás, aby Ho dala světu. Pak Maria téhož Ducha očekávala spolu s apoštoly ve večeřadle a učila je, jak Ho mají přijmout. Královna apoštolů to pro nás činí to i dnes: vyprošuje nám dar Ducha Svatého a učí nás spolupráci s Ním.

Vedle sochy Panny Marie Královny apoštolů je socha svatého apoštola Pavla. Sv. Pavel – jak to zdůrazňoval bl. Jakub Alberione – se nestal apoštolem, protože  šel ke všem národům, ale šel ke všem národům, protože v něm žil Ježíš – Apoštol Otce. Pavel přece o sobě řekl: „už nežiji já, ale žije ve mně Kristus“ (Ga 2,20). Tak ani my se nestáváme apoštoly, protože hlásáme  evangelium, ale stáváme se apoštoly, jestliže dovolíme Kristu, aby v nás rostl. Apoštolát podle J. Alberioneho je „vyzařování Krista“ a sv. Pavel je toho dokonalým příkladem. Zakladatel chtěl, abychom byli „svatým Pavlem“ dneška, to znamená, abychom dnešnímu světu ukázali, že v nás žije Kristus, že náš život je ztotožněný s životem Krista. Proto uctíváme sv. Pavla, krmíme se Jeho slovy, která nám nechal ve svých listech. Alberione dokonce ne sebe ale sv. Pavla považoval za našeho pravého zakladatele. Říkal, že to sv. Pavel si nás vybral a chtěl tuto Rodinu. Mocnou přímluvu téhož apoštola často zakoušíme v našem každodenním životě.

U svátostánku je nápis: „Nebojte se, Já jsem s vámi. Na tomto místě vás chci proniknout svým světlem. Obraťte se a mějte kající smýšlení.“ To jsou slova, která náš zakladatel obdržel ve vidění od samotného Ježíše na začátku zakládání Rodiny Svatého Pavla. Pravděpodobně je slyšel v latině: „Nolite timere, Ego vobiscum sum. Ab hinc illuminare volo. Cor poenitens tenete”. Alberione pochopil, že Božský Mistr chce Institut povzbudit a uklidnit. Jeho duchovní vůdce, teď už služebník Boží, kanovník František Chiesa, ho pobízel, aby z těchto svátých slov učinil praktický životní program pro sebe i pro všechny členy vznikající rodiny. Proto jsou tato Ježíšova slova v každé naší kapli na celém světě. Alberione ve svých vzpomínkách psaných v třetí osobě vysvětlil, jak ta slova chápal:

„Nebojte se, Já jsem s vámi.“Ani socialisté, ani fašisté, ani svět, ani spěch, ani nečekaný okamžik věřitelské paniky, ani porážka, ani satan, ani utrpení, ani vaše nedostatečnost ve všem vás nemohou zastavit, ale ujistěte se, že Mě necháte zůstat s vámi; nevyhánějte Mě pro hřích. „Já jsem s vámi“, tedy s vaší Rodinou, kterou jsem chtěl, která je Moje, kterou vyživuji, ke které jako Hlava patřím. Neváhejte! I když existuje mnoho obtíží; jen abych Já mohl být vždy s vámi! Ne hříchy…

„Na tomto místě vás chci proniknout svým světlem.“ Znamená to, že Já jsem vaše světlo a že vás použiji k osvěcování. Dávám vám tuto misi a chci, abyste ji splnili. Světlo, kterým byl Božský Mistr oděn, sílu hlasu zdůrazňující „chci“a „odtud“ a nataženou ruku ukazující ke svatostánku pochopil jako pozvání čerpat vše od Něho, Božského Mistra, přebývajícího ve svatostánku; že je to Jeho vůle; že z této Rodiny, tehdy ohrožené, mělo vyjít velké světlo…

„Obraťte se a mějte kající smýšlení.“ To znamená neustálé uznávání našich hříchů, zlozvyků, nedostatků a jejích litování. Je třeba rozlišovavat mezi tím, co je Boží a co je naše: všechna čest Bohu, nám pohrdání. Z toho se pak zrodila modlitba víry „Pakt nebo tajemství úspěchu“. Tento „pakt“ je úplným zasvěcením se Ježíši s naprostou důvěrou a odhodláním dělat vše jen pro Jeho slávu a spásu lidí. 

V naší kapli se také nachazejí ostatky našeho zakladatele bl. o. Jakuba Alberioneho a jeho prvního spolupracovníka bl. o. Timoteje Giaccarda. O. Giaccardo je ten, který položil svůj život za existenci naší kongregace, když jsme v roce 1946 obdrželi od vatikánské Kongregace pro zasvěcený život úmrtní dekret nařizující její uzavření.