„Nemám stříbro ani zlato, ale co mám to vám dávám: Ježíše Mistra Cestu, Pravdu a Život.“ (Blahoslavený Jakub Alberione)
Spiritualita je podobně jako apoštolát prvkem charismatu. Charismat je dar Ducha svatého určen konkrétní osobě nebo komunitě k posvěcení, a také k posvěcení těch, kterým jsou tito posláni sloužit. Spiritualita je charakteristický způsob cesty ke svatosti.
Učednice Božského Mistra žijí paulínskou spiritualitu, tedy spiritualitu Rodiny svatého Pavla, to jest: evangelium Ježíše Mistra, Cesty, Pravdy a Života pod pohledem Marie, Královny apoštolů, tak jak to vnímal a sám žil svatý Pavel. Paulínská spiritualita spočívá na třech pilířích. Těmi jsou: Ježíš Mistr Cesta, Pravda a Život, svatý apoštol Pavel a Maria, Královna apoštolů. Tyto tři reality nejsou oddělené, ale všechny se vzájemně prostupují, vysvětlují a prohlubují.
Ježíš Mistr Cesta, Pravda a Život
Srdcem paulínské spirituality je Ježíš Mistr Cesta, Pravda a Život. On je jediná láska, učíme se Jím žít od svatého Pavla a dávat Ho lidem od Marie Královny apoštolů.
Ježíš je naším Mistrem protože nás zná, a tím, že nás zná, nás také učí. Jeho učení není takové jako u jiných učitelů. On je jediný a jedinečný Mistr, protože zatímco nám zjevuje pravdu o Otci, dává nám nejen příklad, ale současně i milost a sílu žít jako On. Proto je naší první povinností zůstávat ve spojení s Ním v nitru prostřednictvím meditace.
Cílem paulínské spirituality je dosažení plného rozvoje milosti získané křtem, to jest aby Kristus, který při křtu v nás začal žít, stále rostl. Napodobování Krista se neděje naším úsilím, ale působením Ducha svatého, kterému se cele otevíráme a dáváme Mu naprostý souhlas k práci v nás: v mysli, vůli a srdci tak jako Maria ve chvíli zvěstování. Z toho důvodu je paulínská spiritualita nazývána spiritualitou inkarnace:
- 1. místo našich vlastních myšlenek sám Ježíš Pravda myslí v nás. Znamená to, že nejsme ti, kteří pořád myslí na Krista, ale ti, kteří se s Jeho myšlenkami ztotožnili;
- 2. místo naší vůle Ježíš Cesta sám touží v nás, koná skrze nás. Znamená to, že my nejsme ti, kteří opakují to, co dělal On, ale jsme ti, kteří mají stejnou vůli a stejné úmysly, které Ho vedly v Jeho konání;
- 3. naše srdce zaplní Ježíš Život a On sám v nás bude milovat. Znamená to, že my nejsme ti, kteří milují Jeho (nenajdeme takový příkaz v Novém Zákoně, Ježíš nikde neříká abychom Ho milovali, ale abychom trvali v Jeho lásce milujíce se navzájem), ale jsme ti, kteří mají ve svém srdci Jeho city, Jeho lásku k Otci, k lidem a k sobě samým.
Čím více je Ježíše v nás, tím více jsme svatí. Když On v nás roste, neničí naši totožnost, ale právě naopak: umožňuje jí, aby se ukázala ve své jedinečnosti, taková jakou ji chtěl mít Bůh od začátku, dříve než ji zničil prvotní hřích. Po něm se rozum člověka stal náchylným k omylu. Ježíš Pravda ho léčí svým učením a osvobozuje z otroctví chyb. Ježíš Cesta svým příkladem léčí vůli a osvobozuje ji z její nemohoucnosti vybírat pravé dobro. City a smysly se staly rozptýlené a neschopné nezištného milování. Ježíš Život je svou láskou léčí a sjednocuje. Tím naše spiritualita vede k „obnovení Božího obrazu zničeného prvotním hříchem“ – jak rád říkal Alberione – a proto je také nazývána spiritualitou uzdravení. Každý člověk nutně potřebuje Ježíše Mistra Cesty, Pravdy a Života, aby byl uzdraven. Proto o. Alberione tvrdil, že „žádné větší bohatství není možné dát tomu chudému a zpupnému světu než Ježíše Mistra Cestu, Pravdu a Život“.
Spiritualita paulínská je spiritualitou integrální, protože v Osobě Ježíše Mistra Cesty, Pravdy a Života se člověk setkává s Bohem a všechny jeho schopností: rozum, vůle a srdce jsou proměněny. Tím žijeme náš křesťanský život integrálně.
Je to zároveň spiritualita apoštolská, protože ten Kristus, který v nás roste je přece Mistr – Apoštol Otce, a tím se také my stáváme mistry, totiž hlasateli evangelia. Tímto způsobem spiritualita paulínská navždy odstraňuje dichotomii mezi duchovní a apoštolskou prací: osoba Krista všechno spojuje v jedno a už není možné oddělit proces růstu Krista v nás od apoštolátu, protože probíhají současně.
Apoštol Pavel
Svatý apoštol Pavel není v naší spiritualitě někým, kdo žil vedle Krista, ale – jak už to bylo zmíněno – byl plně podřízený Kristu a Jím tak přetvořený, že v něm Kristus plně žil. Jeho myšlenky, touhy, činy a city byly myšlenkami, touhami, činy a cíty samotného Ježíše, neboť svatý Pavel měl rozum Krista, Jeho srdce i vůli, a tak se ve sv. Pavlovi setkáváme s Kristem jako Cestou, Pravdou a Životem. I kdyby se ztratila všechna evangelia, a zůstaly nám jenom Listy sv. Pavla – říkal Alberione – mohli bychom z nich snadno poznat celou osobnost Ježíše. A tak je tento apoštol pro nás bezpečným průvodcem na cestě, která vede k rozvíjení Kristova života v nás.
Když dokážeme žít podle návodu sv. Pavla, tehdy můžeme dosáhnout toho: „už nežiji já, ale žije ve mně Kristus“ (Ga 2,20). Pavel – jak to zdůrazňoval o. Alberione – se nestal apoštolem, protože šel ke všem národům, ale šel ke všem národům, protože v něm žil Ježíš – Apoštol Otce. Tak ani my se nestáváme apoštoly, protože hlásáme evangelium, ale stáváme se apoštoly, jestliže dovolíme Kristu, aby v nás rostl. Apoštolát podle Jakuba Alberione je – jak to rád říkal – „vyzařování Krista“. Zakladatel chtěl, abychom byli „svatým Pavlem“ dneška, to znamená abychom dnešnímu světu ukázali, že v nás žije Kristus.
Maria Královna apoštolů
Maria Královna apoštolů nebo-li Maria Letnic je Tou, která nosila ve svém lůně Ježíše a dala Ho světu. Ona se učila od Ježíše a stala se jeho nejvěrnější učednicí, ale současně byla také Jeho Učitelkou. Ona první přijala Ducha svatého a plně s Ním spolupracovala, a proto Jej mohla spolu s apoštoly očekávat a učit je, jak Ho mají přijmout. Ona vychovávala první apoštoly, apoštoly všech věků a také ovlivňuje apoštoly dnešní doby.
Takto pojmenování „Královna apoštolů“ neznamená pro nás jenom čestný titul, ale titul, který znamená, že Ona utváří i nás, kteří chceme dávat lidem Ježíše: vyprošuje nám Ducha svatého a svým životem nám dává příklad jak s Ním máme spolupracovat. Také obrácení svatého Pavla se uskutečňilo na Její přímluvu a jeho apoštolát byl konán pod Jejím dohledem. Od Ní se svatý Pavel učil dávat Ježíše. Můžeme říci, že ten, kdo žije opravdově paulínskou spiritualitu, by se měl stát Kristem jako svatý Pavel, a spolu s ním apoštolem jako Maria.
Metoda „pravda-cesta-život“
Blahoslavený Jakub Alberione zdůrazňuje, že je nutné dbát na využívání ostatních svátostí – zvlášť svátosti Eucharistie a svátosti smíření – a zároveň se každodenně cvičit ve zbožnosti těmito prostředky: meditací, adorací, zpytováním svědomí. Aby tato naše spolupráce byla úplná, aby dala Duchu svatému k dispozici všechny naše schopnosti, o. Alberione nám ukázal metodu, která se týká celého člověka: metodu „pravda-cesta-život“. Nicméně není to – jak často opakoval – naše metoda, ale je to prostě „metoda samotného Ježíše“ a proto neexistuje jiná. Zakladatel nám doporučoval, abychom ji používali nejen v duchovním životě, ale pro všechno: apoštolát, studium, řeholní sliby… jedním slovem pro celý život.
Tři výše uvedená schémata nám ukazují jak jsou ta cvičení zbožnosti propojena a jak dobré nebo špatné prožití jednoho z nich ovlivňuje prožití ostatních dvou. Pomáhají nebo překážejí dobrému prožití mše svaté, a tím svatého přijímání. Bez meditace, adorace a zpytování svědomí nám hrozí, že svaté přijímání bude jenom sjednocením těl (našeho těla s Tělem Krista), zatímco je třeba, aby se nejdřív náš rozum spojil s rozumem Krista, naše vůle s Jeho vůlí, a naše srdce s Jeho srdcem.
Toto sjednocení začíná už bohoslužbou Slova, kdy přijímám do své mysli Ježíše Pravdu (Jeho myšlenky a mentalitu), pokračuje během přípravy darů a proměňování, kdy přijímám do své vůle Ježíše Cestu (Jeho úmysly, touhy a rozhodnutí), a v přípravě před svatým přijímáním, kdy otvírám své srdce k přijetí Ježíše Života (Jeho city). Na konci je sjednocení těl, jako znamení plného sjednocení s Kristem: svaté přijímání.